Historie Trojan Records
Od svého vzniku v roce1968 Trojan Records jsou stěžejním nahravacím studiem,které produkuje jamajskou hudbu od Rockstaedy a prvotní reggae muziku,která dominovala v letech,kdy vznikala,vstříc novým moderní stylům jako byl Dancehall a Jungle.Společnost se vždy pyšnila kvalitou vydaných desek,což také pozvedlo schopnosti jamajských hudebních talentů.S oblibou se Bob Marley & The Wailers, Dennis Brown, John Holt, Ken Boothe, Toots & The Maytals and The Inner Circle objevovali na jejich slavném seznamu.
Produkt předních producentů,kteří pomohli rozvoji jamajské hudby,také obdržel patřičnou pozornost za spolupráce takových osobností jako byli Arthur ‘Duke’ Reid, Lee ‘Scratch’ Perry, Clement ‘Coxsone’ Dodd and Leslie Kong
"Trojská" historie začíná 28.červencem 1967,kdy první pojmenování uvedli Island Records jako ukázku pro producenty Duka Reida.Název byl odvozen od sedmitunových Leyland-trojských náklaďáků,které byly používany k transportu obrovkých,produkčních hudebních systémů po celé Jamajce,a které byly na stranách označeny "Duke Reid,The Trojan King of Sounds"(Duke Reid,trojský král muziky).Ve skutečnosti,dávno předtím než Island Records uvedli verzi tohoto pojmenování,tak Reid použil toto jméno(Duke Reid,The Trojan King of Sounds) na svou sérii alb „78“,ačkoliv od toho bylo na počátku šedesátých let upuštěno,a společnost byla pojmenována Duke Reid's a později Tresure Isle.První vznik Trojanů v Británii neměl dlouhotrvající činnost,a vydal pouhý tucet nahrávek,s kterými Reid's productions následovně upozornilo na výše zmíněnou anglickou společnost Treasure Isle.
V roce 1968 název "Trojan" aktivoval obchodník Lee Gopthal,jehož společnost B&C(Beat&Commenrcial) se v té době sloučila s Island.Na rozdíl od předchozího seskupení ,nové označení Trojans předvedlo materiál z různých zdrojů nejen od britských výrobců jakými jsou např. Dandy a Joe Mansano ale i od jejich jejich velevážených jamajských konkurentů,mezi něž patří Lee Perry, Bunny Lee, Clancy Eccles a již dříve zmiňovaný Duke Reid.Zatímco rostoucí počet nahrávek je placen a licencován společností,to vede k formování sérií vedlejších výrobců.Většina z nich je předvedena jako práce jednotlivých producentů.Mezi ně jsou zařazeni Amalgamated (pro Joe Gibbs), High Note (Sonia Pottinger), Upsetter (Lee Perry), Jackpot (Bunny Lee), Clandisc (Clancy Eccles) a Downtown (Robert ’Dandy‘ Thompson).Jelikož bylo tak značné množství materiálu,které bylo připraveno k vydání,tak další výrobci jako Blue Cat, Big Shot a Duke byli vytvořeny k plnění obdoné funkce jako základní výrobce , a to vydávání nahrávek od několika producentů.Během jednoho roku pod záštitou Trojan začalo své nahrávky vydávat více jak třicet různých výrobců.
Brzy po vzniku tohoto seskupení Trojan začalo také vydávat alba ,s TRL (S) sériemi uvádějícími balíčky ,které byly považovány za více komerční a více dostupné v obchodech a s TTL ( později nahrazena TBL) ,které byly více k sehnání v obchodech s výhodnými cenami,převážně uvádějící kompilace různých hudebníků,nejvíce úspěšné byly populární svazky „Tighten Up“ (Svázaný) .
V roce1969 se společnost dočkala svého prvotního úspěchu,kdy 16. července verze „Red red wine „ od Tonyho Tribea ,původně od Niela Diamonda ,krátce vstoupila na spodní příčky britské hitparády,následující měsíc se tento singl objevuje v hitparádě také a to na 46. příčce.Spíše než důkaz jednorázového úspěchu tak nahrávka ve skutečnosti započala záplavu úspěšných hitů nahraných u Trojans a ostatních přidružených výrobců.Na podzim Upsetters ,vedeni saxofonistou Valem Benettem se umístili se svým songem ’Return Of Django‘/’Dollar In The Teeth‘ na 5. pozici hitparády,zatímco Pioneers s hitem Long Shot Kick De Bucket obsadili 21.příčku.Tito hudebníci byli brzo následováni Jimmym Cliffem,který atakoval top 10 s hity „Wonderful World“ a „Beautiful People“ a Harry J All Stars se songem „ Liquidator“.
Hity následovaly až do roku 1970 a úspěchy sklízeli tito hudebníci Desmond Dekker, Melodians, Toots & the Maytals, Bob & Marcia, Nicky Thomas, Horace Faith, Freddie Notes & the Rudies, a také již dříve zmíněný Jimmy Cliff,který bodoval ve všech hitparádách.Na jaře roku 1971 hit „Double Barrel“ od Dave (Barker) & Ansel Collins přinesl společnosti první britské prvenství v hitparádách,zatímco další příčky byly obsazeny Brucem Ruffinem, Greyhound a Pioneers.
Vedle úspěšných nahrávek Trojan také představoval práce další umělců,kteří byli dříve považováni za zdánlivě neznámé hudebníky z pobřežích Jamajky .Mezi nimi byli a ti,kteří se později stali světově známými hvězdami jako např. Dennis Brown, Gregory Isaacs, U Roy a Kingston-založené vokálním triem,které si říkalo Bob Marley & the Wailers.
Dramatický nárůst jmění společnost od jejích skromných počátků,čemuž není tak dávno,nebyl nijak krátkodobý ani fenomenální.Zatímco její úžasné úspěchy mohly být jistě opatřeny důvěrou tamější komunity britských,vlasteneckých Indiánů,ale nepochybně největší kupní silou byli běloši a mladistvá pracovní třída,skinheadi,kteří měli největší vliv.Není snadné určit zda žvýkačková éra teenagerů nebo psychodelické zvuky ,které byly tolik oblíbené střední třídou,dali skinheadům určitý směr ,neokázalý přístup reaggae je však držel při svém způsobu života a postojích a skinheadi přijali tuto muziku ihned za svou vlastní.Ale jakmile se reggae stalo velmi oblíbeným,Trojan vyvinul mnohem kultivovanější muziku,která byla ve svých počátcích také velmi úspěšná,nakonec to ale vedlo k rozčarování oddaných skinheadů.Nicméně společnost vydávala hity až do roku 1972,mezi autory těchto hitů patřili například Greyhound, Pioneers, Dandy (Livingstone) a Judge Dread.Stejný rok Trojan konečně přerušil všechny styky s Island,které se začalo soustředit na prosazení podpory bristkých aktů.
Během následujících několika let Trojan vydal další songy,které se umístily v bristkých hitparádách,jednalo se o songy těchto muzikantů Dandy, Judge Dread a John Holt,ti všichni pokořili top 30 ,zatímco přetvoření písně „Everything I Own“ od Ken Boothe (původním autorem byl Bread) zajistilo společnosti druhé prvenství v řadě v britské hitparádě.Teď ale zpět na Jamajku,kde se zvuk regae poněkud měnil.Stále více patrný byl vzestup v podvědomí černochů a rostoucí vliv rastafariánské kultury,zatímco Dub se také vyznamenal se svý průkopnickým zvukařem,King Tubby nepřetržitě rozšiřoval hranice zvuku se svými novými zvukovými mixážemi.
V roce 1975 byl Trojan prodán do rukou Saga Records a to i navzdory počtu úspěšných nahrávek ,trvalý komerční úspěch se ukázal jako nedosažitelný.Přesto společnost pokračovala v prezentování jedné z nejlepší jamajské hudby a představovala práci předních zpěváků ,jimiž byli Linval Thompson a Sugar Minott, DJs, Prince Far I, Dub masters, Scientist a Prince Jammy.
Deset let na to společnost opět změnila majitele a tito noví majitelé se pustili do rozsáhlého dotisku ,s těmito nahrávkami se společnost stává předním světovým favoritem na poli výběrové hudby z Jamajky.V létě roku 2001 Trojan získala společnost Sanctuary Records Group,která bezprostředně rozšířila rostoucí výrobní standarty na ještě vyšší.V dnešní době budoucnost Trojan vypadá lépe než kdy jindy a s nějakými předními vedoucími orgány na poli výběrové jamajské muziky přispívajícími do budoucích vydání se je opravdu na co těšit.
přloženo z Tojan records
HISTORIE SKA
Příběh ska začíná na Jamajce....
V padesátých letech a začátkem šedesátých byli jamajští hudebníci ovlivněni zvukem amerického jazzu, soulu a britského popu. Toto mělo rozhodující vliv na vývoj jamajské hudby, která lákala stále více a více posluchačů skrze rychle se rodící nový jamajský hudební průmysl. Producenti a organizátoři hudebních parties (např. Coxon Dodd, který dovezl na spousty amerických tanečních nahrávek) začali zakládat vlastní hudební studia a produkovat novou naprosto originální Jamajskou hudbu. Tato hudba kombinovala americké moderní styly s jamajskou folkovou tradicí (např. mento). Sváteční duch vzniklého stylu vychází z dobré nálady Jamaičanů tehdejší doby, kdy Jamajka získala nezávislost na Británií. Tyto tři faktory vytvořily originální zvuk ska. Podle Jah Jerryho (Skatalites) nový styl pojmenoval typický veselý offbeat zvuk kytary připomínající právě slovo ska.
V polovině šedesátých let díky horkým létům a pomalu odcházející optimistické atmosféře ska zpomaluje tempo. Ač byla Jamaica nezávislá je neustále v chudobě, tato situace zrodila Rude Boys.
Akademik a Karibský historik Horace Campbell píše v `Rasta and Resistance':
Mezi 1964 a 1967 se na Jamaice rodí nová subkultura. Nezaměstnaná mládež se bez možnosti vlastního uplatnění spolčuje v ganzích, šíří teror proti obyvatelům a policii. Tito mladí lidé byli pro jejich drzost nazýváni "Rude Boys" (drzí chlapíci).'
Nové pomalé písně vypovídají o nově vzniklé situaci na Jamaice. Ska bylo v této době často nazýváno hudbou Rude Boys či Rock-Steady. Některé písně podporují Rude Boys, jiné odsuzují či pouze vysvětlují. Často se také stávalo, že hudebníci se skrze svoji hudbu přeli (např. mezi Prince Buster a The Defenders). Rude Boys jsou nejčastěji oblečeni ve stylu amerických gangsterů z třicátých let (např. Al Capone). Nástupem sedmdesátých let se ska ještě více zpomalilo. To dalo základ pro Reggae.
V šedesátých a sedmdesátých letech mnoho Jamaičanů imigruje do Británie. Expandující britská ekonomika zajišťující britské mládeži bohatství také otevírá prostor pracovním příležitostem pro lidi z chudých ex-kolonií (např. India, Jamaica). Mladí Britové utrácejí peníze k vytvoření vlastního alternativního života. Baví se jízdou na motocyklech (scooters - Vespa), nastupuje móda francouzského a amerického oblečení a černé hudby. Mají peníze, ale jsou dále rebelující. Stále existuje konflikt mezi generacemi a společenskými třídami. Alternativní životní styl vycházel z monotónní práce a byl také odpovědí a symbolem odporu a nechuti vůči establishmentu. Tito mladí lidé se začali nazývat The Mods. Černí Britové a Američané jsou stále utlačováni, proto vytvářejí vlastní kulturu, nedůvěryhodnou pro establishment. Právě z toho důvodu The Mods nacházejí ztotožnění s černou kulturou.
Britský sociolog Dick Hebdige píše v kníze Subculture: 'v 1964 by Mod říká: Momentálně jsou našimi bohy černí - uměj tancovat a zpívat. My tancujeme Shake a Hitch-hiker na rychlé písně, ale vracíme se k společnému tanci, protože černí to tak dělají taky'. V Británii se vedle černé komunity The Mods stávají prvními návštěvníky koncertů ska. (např. Prince Busterova píseň Al Capone se stává hymnou pro Mods).
Nicméně ska je také často spojováno se Skinheads, to proto že Skinheads vycházejí z Mods. Jsou však více dělnickou mládeží. Jejich fashion je založena na drsném oblečení. Přebírají od Mods značky Fred Perry, Levi´s, či Ben Sherman, ale jejich oblečení je více typické pro dělnickou třídu (např. pracovní boty Doc. Martens či klasický dockerský kabát). Vlasy jsou stále kratší a kratší podle vzoru jamajských Rude Boys.
Phil Cohen píše v ' Sub-cultural conflict and working class community' : "vzhled skinheads byl karikaturou britského dělníka".
V polovině sedmdesátých let se reggae dále vyvíjí, ale skinhdeads zanikají. Reggae se začíná spojovat s rastafariánskou kulturou. Skinheads nemohou najít identitu se sociálním a náboženským zaměřením, které se obracejí více k Africe.
Dick Hebdige píše:" skinheads opouštějí reggae rozčarovaní, protože rastas a Djs vybízejí k harmonii a slušnému chování. Musí to vypadat jakože rudies se uzavřeli proti skinheads a uzavřeli pro ně dveře reggae. Reggae dospělo a skinheads pro něj navždy zůstali pouze nedospělými adolescenty."
Nástup punkové kultury dává ska nový směr. Punks se mohli identifikovat s politickým obsahem reggae, to bylo díky odporu k britské konservativní společnosti. Djs hráli reggae během punkových koncertů. BOB MARLEY píše píseň Punky Reggae Party. Punkové skupiny přejímají prvky reggae do své hudby (např. THE CLASH).
Jerry Dammers (The Specials) vidí příležitost pro nový směr a kulturu mladých. Mixuje ska s punkem. Hudba je opět Black and White pro černé i bílé. Vzniká 2Tone (dva tóny). Punková hudba byla mixovaná se ska neboť ska je rychlejší než reggae. Koncem 70tých let nové 2tone kapely (např. THE SELECTER, MADNESS, THE SPECIALS) přejímají původní zvuk a vizáž skinheads a rude boys. Z 2tone se stává ohromný boom pro celou Británii, každý je jím zasažen, každý zná ska. George Marshall velmi dobře popisuje atmosféru té doby v knize "The Two Tone Story". Hudba Two Tone nebyla pouze něčím k poslechu. Jak jste jednou měli černobílé desky točící se na starém gramofonu nebylo cesty zpět. Chytlavý beat procházel skrze vás a nemohl odejít. Stal se vaší součástí a vy součástí toho všeho. Členem armády 2 tone, připraven to rozjet. Pak zde byly texty. Předávající pohled generace mladých youngsters a hlas, který mohl být slyšen. Písně tlačily proti rasismu, Thatcherismu, konservatismu. 2tone byl konkurencí komerční hudbě a stával se stále populárnějším.Další částí byl styl. Kravaty, košile Ben Sherman, sta obleky, košilky Fred Perry, Levisky a pracovní boty Dr. Martens. Hranaté cylindry Pork Pie, bundy do pasu Harringon apod - to vše mělo sílu. A samozřejmě vše v barvách černá a bílá, 2tone zasáhnul národ. Šachovnice 2tone se stala více britským národním symbolem než její státní prapor. Ale nejdůležitější součást 2tone byli mladí na ulicích, držící fashion, ladící nástroje a žijící tímto stylem. Ti byli jediní, kteří nechali pro 2tone prostor ve svých srdcích a pozvedli ho na vrchol.
Bohužel první vlna 2tone přežila jen krátkou dobu. Avšak začátkem devadesátých let nastává v Británii jeho návrat. V té době v severní Americe nastává se skupinami jako THE TOASTERS, FISHBURNE tzv. třetí vlna Ska. Ska se zde také rozvíjí společně s punkovou hudbou např. LESS THAN JAKE či MIGHTY MIGHTY BOSSTONES. Evropy se třetí vlna Ska dotýká se skupinami jako např. němečtí DR. RING DING, italští ARPIONI, či švédskými CHICKENPOX.
Třetí vlna Ska přitahuje mnoho odlišných lidí, od punk až k lidem, kteří jednoduše rádi tancují do jeho rytmu. Ska se líbí širokému okruhu a všichni jeho návštěvníci jsou součástí. Je také dobré vidět návrat původních skinheads a rudies. Toto může oslovit spoustu lidí, kteří si spojují skinheads s rasismem. Roddy Moreno, zakladatel SHARPs (Skinheads proti rasovým předsudkům) v Británii konstatuje "Opravdový skinhead není rasista, bez jamajské kultury by Skinheads neexistovali, Byla to jejich kultura spojená s britskou pracující třídou, která je vytvořila!". Toto jsme připomenuli díky častému spojování Skinheads s rasismem u nás. Skinheads jsou často spojování s rasismem, např. Nick Lowels a Steve Silver vysvětlují " Skinheads jsou více vidět v Británii koncem let 60 tých, když jsou viděni jak útočí na pákistánské přistěhovalce." Andrew Calcutt k tomu přihazuje "skupiny 2tone, které nejvíce kombinovali jamajskou hudbu s punkovým postojem se stali atraktivními pro rasisty." K tomu musíme podotknout. Každá kultura mladých, která se vzniká v tomto systému, bude odrážet odpor k němu. Skinheads byli reakcí proti měnícímu se světu stejně jako součástí změn v britské kultuře, nastalých díky vysoké imigraci ze starých britských kolonií. George Marshall píše o Asijcích a Skinheads: "Barva kůže jednoduše dělá viníka v době kdy se nastává konkurence, když nastává krize průmyslu a bytové politiky a pracující třída ztrácí životní komfort". Rasismus bohužel existoval v Skinheadské kultuře, byl pocitem pracující třídy té krize, ale nebyl ničím organizován. Když 2 tone začal existovat, někteří jeho fanoušci říkali, že byli rasisté, ale to byla pouze hloupá dětská fashion.
GM dále píše "samozřejmě máme opravdové rasisty, ale těch mnoho dětí chodících okolo školních hřišť křičících "Národní Fronta" bylo pouze fashion jako např. skateboard. Existence skupin jako antirasistických SHARP ukazuje, že moderní skinheadská kultura je vyspělá a schopna očistit kulturu skinheads. Ska je zde pro všechny - punks, skinheads, černé, bílé. Nastupte proto do vlaku s rytmem Ska užívejte si večer, oslavujte život, salutujte za lidskou rasu ...
